Kouzelné pohádky z kavárny pana Antonína

Dětské příběhy online zdarma

Jak vzniká příběh

Psaní příběhů je krásná věc. Uvolňuje a zároveň stresuje, koncentruje, a přitom rozptyluje a hlavně – neustále vás nutí hledat inspiraci.
Psaní příběhů lze totiž provozovat pouze v případě, že vás nějaký ten příběh napadá. Takže pokud vás žádný nenapadá, nezbývá vám nic jiného než nepsat, psát blog o tom jak píšete, či se ho snažit najít.
Ale kde?
Jedním ze způsobů je nechat se osvítit reálnou historkou z vašeho bezprostředního okolí.
Zde je největší výhodou to, že se vám dobře popisují situace, postavy, prostředí i pocity, jelikož je důvěrně znáte.
Jenže je tu háček.
Život sám může být tak neuvěřitelný, že se váš příběh bude zdát na papíře nereálný, anebo tak prostý, až bude působit jako klišé.

Navíc je poměrně důležité osekat vše, co se zápletkou souvisí pouze zdánlivě a to jde bez odstupu docela ztuha. A tak se tomuto raději vyhýbám.
Další možností je to, že vás jednoduše něco napadne.
Mně se to často stává ve spánku, v koupelně nebo když mi manžel vysvětluje důležité informace, které bych si určitě měla pamatovat.
Taková myšlenka je však velmi křehká a nestálá.
Je tedy zapotřebí u sebe neustále nosit nějaký blok a včas jí zachytit, jelikož většinou odejde tak rychle jako přišla a vy máte smůlu.

Poslední metodou je pak postupovat naprosto nepoeticky systematicky.
Já obvykle začínám prostředím. Je pro mne totiž nezbytné dobře se v něm orientovat, protože pokud se nevyznáte v prostředí o kterém píšete, píše se opravdu těžko.
Jakmile ale máte prostředí, které vám vyhovuje, dost vám to eliminuje zápletku i typ bytostí, jenž se v něm mohou objevit.

Takže vymyslet hlavního hrdinu je potom vcelku snadné.
Nakonec jen doplníte několik vedlejších postav a hallelujah – příběh se postupně sám začíná vylupovat.

Tento způsob je asi nejzdlouhavější, ale vše máte hezky připravené. Takže poté už si můžete jen a jen hrát.
Vodíte si své postavy jak a kam se vám zlíbí, kladete jim různé překážky, doplňujete kladné i záporné postavy – prostě máte tu moc, dělat si ve svém světě co chcete.

Těch způsobů je samozřejmě ještě mnohem víc a v podstatě každý, kdo píše, má své metody.
Já tu popsala pouze tři základní, které mne obklopují tak nějak nejčastěji, abych vám přiblížila svůj svět a třeba i někomu pomohla.
V neposlední řadě totiž závisí i na spoustě dalších věcí jako jsou např. žánr, rozsah či styl psaní. Pojmout to do hloubky by však byl článek hodný vědecké práce a na to nemám chuť, čas a nejspíš momentálně ani mozkovou kapacitu.

Navíc – myšlenka je pouze polovina knihy.
Pokud totiž najdete hlavní linku svého příběhů, čeká vás jeho napsání. Musíte popsat prostředí, vystavět dialogy a vytvořit situace tak, aby čtenáře prostoupila atmosféra, kterou prozatím vnímáte pouze vy. A to je mnohem náročnější než najít prvotní myšlenku.

Ale když pak držíte hotový rukopis, je to pocit vskutku nadpozemský.

Takže pokud vás někdy byť jen trochu napadlo začít psát – neváhejte ;).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *