Kouzelné pohádky z kavárny pana Antonína

Dětské příběhy online zdarma

Proč jsem pana Antonína nevydala jako knihu?

Otázka, která mne provází takřka od prvního momentu, co jsem své pohádky zveřejnila.
A je to otázka opravdu dobrá, jelikož plně souhlasím, že kniha je víc než monitor.
Avšak co s tím?
Jako první se samozřejmě nabízí oslovit nějaké to nakladatelství.
Na trhu je přece knih mraky a tudíž by neměl být problém vmáčknout tam ještě jednu. Kor když je to ta vaše a je vám zcela jasné, že bude mít úspěch, na jaký ono nakladatelství čekalo celé roky. Co roky – dekády!
Jenže ouha. Tak nějak se totiž ukazuje, že mraky není pouze knih, ale i jejich vydavatelů (na to, kolik mraky je pak autorů, radši ani nemyslet…).
Takže jak tedy vybrat to pravé?
Samozřejmě je dobré udělat si určitý průzkum a u všech nakladatelů projít jak knihy vydané, tak i připravované, aby jste neztráceli zbytečně čas zasíláním pohádek do vydavatelství specializujícího se na technické normy.
I tak vám ale nejspíš zbyde cca 8-10 míst, kde by jste se mohli chytit.
Neboli 8-10 míst, ze kterých můžete klidně losovat.
Každé vydavatelství totiž disponuje předdefinovanou cestou jménem „ediční plán“, do kterého je třeba se trefit. A pokud je v tomto plánu cosi podobného, nebo se naopak změřuje na jiný typ tvorby, jelikož s tím vaším mají u kupní síly špatnou zkušenost, vy to nevíte a toto místo jste zkoušeli zbytečně.
Nutno také podotknout, že na posouzení každého díla si nechávají redaktoři minimálně dva měsíce. A je slušností, posílat to vždy pouze jednomu.
Příjemně jednoduchou matematickou rovnicí vám tak vyjde, že není problém zkoušet to klidně déle jak rok.
Samozřejmě u lidí, kteří se jakkoliv hezky či nehezky proslavili, je tato rovnice poněkud jiná. Nás neznámých je však více, a tak musíme bojovat hlavně svojí trpělivostí.


Nebo vzít vše do vlastních rukou a pustit se cestou samonákladu.
Zde je šance na vydání určitě vysoká, avšak není pro každého.
Prvotně totiž musíte být vybaveni pořádnou dávkou víry v sebe sama.
Pokud totiž vydáváte přes nakladatelství, máte za zády řadu kriticky smýšlejícího týmu s profesionálními zkušenostmi a takový redaktor vás prostě úplnou hovadinu vydat nenechá. Tedy alespoň pokud nejste kombinace veliké slávy a monstrózní tuposti. To se pak prodává naopak samo, i kdyby jste vytvořili elaborát o harmonii laku na nehty s barvou spoďárů. 🙂
Když ale jedete sami na sebe, disponujete většinou pouze kritikou od pár známých, kteří (v tom horším případě) nechtějí zranit vaše city. Je tak klidně možné, že věnujete enormní úsilí něčemu, co ocení maximálně vaše babička.
Anebo také ne.
Dejme tomu, že ve své dílo nezlomně věříte, čekat na smilování některého z redaktorů se vám nechce a držet vše pevně ve svých rukou je přesně vaše gusto.
Pak je samonáklad nasnadě a vás čeká spletité soukolí zařizování, jelikož sami to dokupy prostě nedáte.
Alespoň pokud se nejedná o pět dárkových výtisků pro rodinu nebo brožuru kvality letáku se slevičkami.
Minimálně by jste si tedy měli sehnat cosi jako knižní svatou trojici.
Neboli korektora, vhodného ilustrátora a schopného typografa.
A samozřejmě zaplatit, čímž se dostáváme k další důležité věci – penězům.
Pokud nenajdete někoho, kdo pracuje za poděkování či krásný úsměv, je vydání knihy
záležitost v řádech zhruba desetitisíců korun.
Které si buď můžete půjčit, vytáhnout ze schovky v matraci, anebo zkusit vybrat přes nějaký crowdfundingový server.
A jelikož půjčka je riziko a v matracích má většina lidí pouze molitan, nejčastějším způsobem je nejspíš onen crowdfunding.
Věc, která sice vypadá velmi lákavě a jednoduše, ale určitá úskalí si sebou přece jen nese.
Málokdo si totiž jen tak sám od sebe vyhledá crowdfundingové projekty s nápadem, že „dneska asi někomu přispěju pár korunek, aby si mohl vydat knížku“.
Vybrat dostatek peněz tedy znamená nejen dobře připravený projekt, ale i jeho neustálou propagaci a veřejné prosby o příspěvek.
A pokud nejste úplně sociálních sítí král a na veřejné prosby o příspěvek se necítíte, vaše šance na úspěch jsou poměrně dost sníženy. Což je tak nějak i můj případ.


Takže abych to shrnula. Cílem tohoto příspěvku není jakoukoliv snahu o vydání knihy shodit, nýbrž vyzvednout její komplikovanost (a tím i nepřímo vyjádřit obdiv všem, kteří to dokázali).
Já osobně, ale beru své psaní primárně jako koníček, který si nechci komplikovat.
A tak zatím oslňuji pouze ve virtuálním světě, trpělivě zkouším různá nakladatelství a na svoji příležitost teprve čekám :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *