Kouzelné pohádky z kavárny pana Antonína

Dětské příběhy online zdarma

Vánoční speciál

Toho dne právě začínal advent – čas, který pan Antonín doslova zbožňoval. A podle toho také vypadala i jeho kavárna.
Zvenčí byl starý cihlový dům ozdoben ještě poměrně střídmě a vánoční čas naznačoval hlavně masivní věnec na dveřích či několik dekorací v oknech. Vnitřek však působil honosně.
Bar, okna i vršky polic byly obehnány zelenými girlandami, na kterých se vesele houpaly zlatavé ozdoby. Každý stůl měl svoji drobnou svíčku v dřevěném adventním svícnu a vůně purpury se vznášela vzduchem, kde se příjemně mísila s aroma kávy a čaje.
Dokonce i lidé vypadali ve světle toho všeho tak nějak spokojeněji. Jako například mladý chlapec sedící v křesle v rohu, jenž si zadumaně cosi zapisoval do svého notesu. Mladík sám byl drobné postavy s delšími neposlušnými vlasy a v poněkud nedbalém oblečení a jeho notes působil dle míry opotřebení hojně používaně. A možná i proto byl Toníčkovi velmi sympatický. Připomínal mu totiž sebe sama.
"Dobrý den, mohu vám nabídnout čerstvě praženou lahodnou kávu?" zeptal se Antonín chlapce.
"Ó ano, báječný nápad! Já provolávám Vám slávu!" vykřikl jinoch tak nadšeně, až sebou pan Antonín leknutím mírně cuknul. Pak se ale pousmál a pobaveně odvětil:
"Ááá, pán je zdá se básník, tak to potom doporučuji i velmi inspirativně chutný dortík..."
Nato Antonín zmizel za bar a po chvíli se objevil s úžasně voňavým hrnkem temné kávy a nádherně vypadajícím čokoládovým dortem s malinovým přelivem.
Hoch na to všechno nějakou dobu hladově koukal, potom však sklopil zrak a potichu řekl:
"Vypadají božsky, pane, ale peníze mi chybí na ně."
"Tak to berte prosím jako do umění moji investici a přeji hezkou vánoční veselici." zarýmoval mu pan Toníček sice né moc povedeně, avšak vlídně a zanechal ho i s kávou, dortem a nadšením v očích, užít si vše dosytosti.
Když pak chlapec odcházel, laskavě kavárníkovi poděkoval. A přitom mu na barovém pultu zanechal drobný lístek s básní, která při čtení vykouzlila Antonínovi úsměv na tváři.
"Takže investice se vyplatila..." pomyslel si a verše založil do notesu ke svým příběhům.

Sobecký sob

Žil jednou jeden sob
nafoukaný a škrob.
Nos nad každým ohrnoval
sobecký líny snob.

Že cítil se jak král,
dál od ostatních stál.
Své druhy chodil navštívit,
jen když jim jídlo bral.

Pak přišel Štědrý den,
"Tak kluci, pojďte sem!"
zavelel šafář zvesela,
když vedl všechny ven.

Tam zdobil soba za sobem
rolničkovým způsobem,
až stáli všichni ve dvou řadách
před svým povozem.

Však problémek tu byl,
v rohu stáje sob zbyl.
Sobecký snob – co nevěřil:
"Snad šafář pochybil?"

Tu přišel k němu pán:
"Ty zůstaneš zde sám,
žádný sob s tebou nechce být,
já nejspíš pryč tě dám!"

V nechtěném soukromí
sob zkoumal svědomí.
A nakonec se rozhodl,
že snobství prolomí.

Pak když se hodným stal
a dobrotou jen hrál,
tak další rok na Štědrý den
byl sob spřežení král.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *